Typy korzetů

● „Stará dobrá klasika“

Klasický šněrovací živůtek („šněrovačka“ – součást historických kostýmů, někdy jako vrchní část oděvu) sahá do pasu. Rovně se zužuje od prsů směrem dolů a v oblasti břicha dále pokračuje do trojúhelníkovitého výběžku.
Ten plní jednak funkci praktickou (nedovoluje vystoupit břichu v dolní části korzetu po sešněrování pasu), jednak opticky prodlužuje úzkou linii pasu. Šněrování je na zádech.


● Přeštípnutý pas

Moderní typy korzetů se objevují až v 19. století. Objevuje se termín „vosí pas“, tedy korzet mající tvar přesýpacích hodin. Jde o varianty sahající od prsou až na boky, uprostřed zúžené. Rozdíl mezi rozměry poprsí a boků a rozměrem pasu se postupem času při pravidelném stahování prohlubuje.
Z původně jednoduchého, univerzálního tvaru („přesýpací hodiny“ – vzor 1810) vznikají dvě základní varianty: „přesýpací hodiny“ nejprve s pozvolným oblým přechodem směrem od okrajů ke středu (vzor 1850), později pak s ostře vykrojeným pasem (vzor 1866) a „vosí pas“ s rovným zúžením do pasu, pokračujícím oblou linií boků (vzor 1891).
Tento trend má pak své vyústění v korzetech z roku 1900. Ve druhé polovině 19. století se také objevuje přední zapínání na háčky, které umožňuje příliš těsně sešněrovaný korzet v případě potřeby rychle uvolnit.


● Pod přiléhavými šaty

Počátek dvacátého století přináší požadavek na zformování větší plochy těla, jak mizí široké sukně. Objevují se korzety prodloužené až na hýždě, a to nejprve v rovné variantě (vzor 1902), později ve složitěji formované variantě z roku 1908, dodávající postavě tvar písmene S.
Změny v liniích svrchního oděvu po první světové válce vedou k logickému pokračování trendu z přelomu století – přesunu působení korzetu do dolních partií těla (vzor 1918). Korzet stále pevně stahuje pas (počínaje žaludkem dolů), navíc ale zeštíhluje pod úzkou sukní boky a stehna. Takový korzet někdy sahal až ke kolenům.


● Korzet dělá pěkný dekolt

Neméně významnou stránkou působení korzetu je vedle zúžení pasu také pozvednutí a náležité vytvarování poprsí. Pomiňme nyní typy ponechávající prsa úplně volná. Původní korzety vycházely z klasické „šněrovačky“ (vzor 1790) s rovným, netvarovaným horním okrajem.
V 19. století najdeme jeho různé varianty – od původně zcela rovné (vzor 1810) po vykrojenou do zvednutého oblouku (viz vzory 1858 a 1878). Tento jednoduchý střih ňadra ze stran stáhl a vytlačil vzhůru, takže vytvořil dojem jednolitého dekoltu, zvedajícího se od pasu vzhůru, s rýhou uprostřed. V této době platilo, že čím hlubší rýha, tím lépe.
S vývojem řemesla došlo také na tvarování košíčků. V sérii „Formování poprsí“ jsou nakresleny v zásadě všechny hlavní varianty korzetových košíčků. První dva obrázky představují pouhé varianty téhož modelu – úplného košíčku, nahrazujícího plnohodnotně dnešní podprsenku.
První typ se širokými ramínky je určen pro ženy silné nebo s příliš velkými ňadry. Ramínka pomáhají přidržet korzet ve správné výši. Druhý typ má hlavní výhodu korzetu – umožňuje nošení společenských šatů bez ramínek, a přitom zvedá a tvaruje poprsí. Dnes bývá využíván také přímo jako podklad společenských šatů, jejichž živůtek je přímo na něj vypracován.
Další obrázky představují protiklady: na třetím je korzet s tzv. „půlkošíčky“: prsa jsou zcela odkrytá a korzet je pouze zvedá do výše. Čtvrtý typ korzetu naopak celá prsa překrývá a formuje co do tvaru i velikosti. Někdy může plnit i funkci zmenšovací („minimizer“).


● Břicho a boky

Zejména dvacáté století přináší do vývoje tvaru klasického šněrovacího korzetu velké změny. Zatímco v předchozích dobách patřilo nošení tohoto kusu spodního prádla k předpokládané normě a ženy jej nenosící byly vzácnými výjimkami, nová doba s sebou nese tzv. „trend přirozenosti“, který velí nositelkám korzetu jej co nejvíce utajit. To vede k jeho zmenšování, aby pod hladkou siluetou přiléhavého oblečení nebyl vidět.
Klasický krátký „břišní pás“ umožňuje majitelce rovné, bezvýrazné postavy vytvořit výrazně ženskou siluetu pouhým zúžením pasu. Výhodou mírně prodloužené varianty je, že po stažení v pase zabraňuje vyklenutí břicha v dolní části. Umožňuje, aby i přiléhavé šaty „dokonale padly“.
Typ sahající do půle kyčlí stahuje také příliš bujné pozadí a je určen jako podklad pod úzkou sukni. Nejdelší varianta, formující také stehna, je určena pod přiléhavé společenské šaty. Její podstatnou nevýhodou je, že ačkoliv své nositelce výrazně zeštíhlí postavu, poněkud komplikuje chůzi, protože stehna jsou smáčknuta těsně k sobě. Mnohem praktičtější je kombinace krátkého pásu se stahovacími kalhotkami.
V devadesátých letech 20. století se korzety ve formě krátkých břišních pásů objevují v bohatě zdobených provedeních jako přiznaná součást oděvu nošená přes svrchní oblečení.