Agatha Christie: Vlastní životopis

Vzpomínám si, že jsem jako malá holčička viděla, jak babiččina kuchařka, stará Hannah, pomáhá jedné bytelnější maminčině přítelkyni při oblékání na ples. Šněrovala jí těsný korzet. „A teď, slečno Phyllis,“ říkala Hannah, „zapřete se nohou o pelest a zakloňte se – začnu utahovat. Zadržte dech.“
„Ach, já to nevydržím, vážně ne. Nemohu dýchat.“
„Jen se nevztekejte, miláčku, dýchat můžete docela dobře. K večeři toho moc sníst nedokážete, ale to je v pořádku, protože mladé dámy nemá nikdo vidět, jak se cpou; není to slušné. Musíte se chovat jako opravdová mladá dáma. A je to. Jen ještě vezmu metr. Koukejte – padesát centimetrů. Mohla bych vás dostat na osmačtyřicet...“
„Padesát úplně stačí,“ vzdychla trpitelka.
„Až budete tam, budete ráda. Co když se zrovna dneska večer objeví ten pravý? Tam byste přece nechtěla být v pase tlustá, že ne, a aby vás tak viděl?“