Betty MacDonaldová: Vejce a já

Pak zde byla Dáma korzetová a Dáma šatní. Cestovaly společně, takže jedna mě natěsnala do korzetu a druhá nacpala do šatů. Dáma korzetová měla pronikavé černé oči a velké poprsí a břicho, zasazené zřejmě do pancíře, protože když jsem se o ni jednou otřela, bylo to, jako bych vrazila do sudu na olej. Byla to tak vysokoobrátková prodavačka, že mě dostala do ložnice a polonahou nacpávala do korzetu, než jsem si stačila uvědomit, že vypnula motor vozu.
Napřed svinula korzet do tvaru záchranného pásu, a když jsem prostrčila nohy příslušnými otvory, rozvinovala ho pomalu a bolestivě přes stehna, boky a břicho, až dosáhla vrcholu, načež mě ohnula, přetáhla mi přes ruce ramínka a trhnutím mě opět narovnala. Nohy jsem měla smáčknuté tak těsně k sobě, že jsem nemohla udělat ani krok, a bradu jsem musela držet vysoko ve vzduchu, protože jsem měla poprsí v sousedství ramen.

„Koukej, Ello,“ zavolala Dáma korzetová na Dámu šatní, „eslipa nejní teďka príma?“
Dáma šatní, která vypadala přesně stejně jako Dáma korzetová, až na to, že měla pronikavé modré oči, pravila: „No to je báječný zlepšení, drahoušku. Báječný.“
Přišourala jsem se k zrcadlu a prohlédla se. Byla jsem tehdy hubená jako tříska, a nacpaná do korzetu jsem ze všeho nejvíc připomínala zkumavku, ze které nahoře něco překypovalo. Přestože jsem vypadala „príma“, musela jsem chodit a taky jsem občas chtěla sklonit hlavu, pročež jsem stáhla korzet mnohem rychleji a zdaleka ne tak pečlivě, jak byl na mne navlékán. Dáma korzetová zuřila a nesnažila se to skrýt. Zatímco mi Dáma šatní ukazovala své zboží, seděla Dáma korzetová na kuchyňské židli, s nohama roztaženýma – ale břicho dovnitř, prsa ven – a vyhlížela nehybně z okna.