Joseph Sheridan Le Fanu: Dům u hřbitova

Oba důstojníci chovali pro své dámy opravdu hluboký a romantický cit, ale přece jen se nechtěli toulat v noci deštěm nebo větrem. Čekali na klidnou, teplou noc. Puddockova kytara drnčela a kapitán zpíval, až mu ve šněrovačce ukryté pod uniformou praskaly švy.
(...)
„Teto Becky, Gertruda bude určitě nejkrásnější dívkou večera – i když, Gertie, tak nádherně útlý pas, jako má tvá teta, se v okolí nenajde, to musíš uznat.“ A Liliana měřila jeho štíhlost. „Radím vám, Gertie, tančete raději na opačném konci sálu, nebo vás budou srovnávat s vaší milou tetičkou, a já si netroufám předpovídat, jak to klání dopadne.“
„Vy jedna mazaná, malá darebačko,“ zlobila se na oko teta Becky všecka polichocena, „že vás chytím a nasekám vám, abyste si nedělala legraci ze staré tety Becky.“ Zvedla vějíř a odhalila úsměv, který jí pohrával v obličeji, neboť si byla vědoma, že to, co Liliana říká o jejím pasu, je pravda.