Herbert R. Lottman: Jules Verne (život a dílo klasika sci-fi)

Vezměme takovou Laurence Janmarovou. Jules se s ní začal vídat počátkem roku 1850. Tato velice svůdná Laurence byla však bohužel téměř zasnoubena s jedním nanteským velkoobchodníkem. Podle rodinné legendy se Jules v Paříži osvobodil od jakéhosi závazku, aby mohl být v Nantes a dvořit se jí. Přijel včas, aby stihl maškarní bál, který pořádal jeden místní hodnostář. (...)
Tento večer skončil špatným dvojsmyslným žertem; když Jules slyšel, jak si Laurence stěžuje přítelkyni, že ji tlačí kostice příliš staženého korzetu, zvolal: „Och! Jaká škoda, že nemohu lovit velrybu na boku této pevniny!“ (Francouzština má stejné slovo pro kostici i velrybu, stejně jako pro bok a pobřeží – pozn. překl.)
Vypráví se, že Julesův otec vykonal návštěvu u Laurencina otce a zjistil, že ten má námitky jak proti chabým Julesovým vyhlídkám do budoucna, tak proti šokujícímu žertíku o dívčím korzetu.