18.00 Na cestě z práce. Večer jdu s Magdou nakupovat spodní prádlo, abych operativně vyřešila problémy s figurou. Magda mi půjčí šperky a velice elegantní dlouhé tmavomodré šaty, které podle ní potřebují menší „úpravu“. Ale co, všechny filmové hvězdy nosí na premiéru elastické spodní prádlo. To znamená, že nemůžu jít cvičit, ale elastické spodní prádlo je vzhledem k nedostatku volného času mnohem účinnější než cvičení. (...)
21.00 Zpátky doma. Dnešní nákup by se dal označit jako naučný. Magda mi neústupně mávala před nosem příšerně obrovskými, strašidelnými kalhotkami. „Tak honem, Bridget: nové trendy ve spodním prádle! Co třeba sedmdesátá léta, co třeba špičaté podprsenky s kosticemi, co třeba podvazkový pás,“ vysypala ze sebe a přitom držela v ruce černou výbavičku s lycrou – kraťasy, kostici a vyztuženou podprsenku ve stylu několikanásobného vraha – cyklisty.
„Tohle si na sebe v žádném případě nevezmu,“ procedila jsem přes zuby. „Vrať to zpátky.“
„Proč ne?“
„Co když to náhodou někdo ucítí?“
„Namouduši, Bridget. Spodní prádlo má plnit svou úlohu. Když si chceš, řekněme, do práce vzít přiléhavé šatičky nebo kalhoty, chceš mít přece perfektní postavu, ne? V práci na tebe snad nikdo nesahá.“
„No, mohl by,“ bránila jsem se a v duchu vzpomínala, co se dělo ve výtahu, když jsem tzv. chodila – pokud se dá vůbec ten zlý sen s fobií ze závazků tak označit – s Danielem Cleaverem.
„Co třeba tohle?“ zeptala jsem se nadějně a zvedla nádhernou soupravu z téhož materiálu jako průsvitné černé silonky, jen s tím rozdílem, že šlo o podprsenku a kalhotky.
„Ne! Ne! To jsou 80. léta a ta jsou dávno pryč. Ty potřebuješ něco takového,“ řekla Magda a zamávala čímsi, co vypadalo jako matčin elastický pás křížený s dámskými kalhotkami s nohavičkou až ke kolenům.
„Ale co když mi někdo sáhne pod sukni?“
„Bridget, ty jsi neskutečná,“ pokárala mě hlasitě. „Copak se ráno probouzíš s myšlenkou, že ti nějaký chlap strčí během dne ruku pod sukni? To neumíš svůj sexuální chtíč nějak krotit?“
„Ale umím,“ odsekla jsem vzdorovitě a odkráčela ke kabinkám s plnou náručí elastického prádla. Nakonec jsem se nasoukala do černé gumové pochvy, která mi sahala až pod prsa a pořád se z obou stran vykasávala jako neukázněný kondom. „Co když mě v tom Mark uvidí, nebo to ucítí?“
„Nebudete se přece v klubu muchlovat. Jdete na formální večeři a Mark se bude snažit udělat dojem na kolegy. Bude se věnovat společenským povinnostem, a ne tě osahávat.“ (...)
Pátek 31. ledna: Den D Jsem z toho celá rozrušená. Několikrát jsem vyzkoušela svůj model a vypadám vážně skvěle. Mám v něm svůdně ladné křivky, a to všechno díky strašidelným kalhotkám, o kterých se Mark vůbec nemusí dozvědět. (...)
Kdosi zaťukal na skleničku a odstartoval řadu proslovů, což byla opravdu, ale opravdu naprosto neskutečná nuda k ukousání. Jakmile domluvil poslední řečník, Mark mi pošeptal: „Půjdeme, ne?“
Rozloučili jsme se a zamířili ke dveřím. „Ehm... Bridget,“ poznamenal Mark, „nechci tě znepokojovat, ale kolem pasu máš poněkud podivný útvar.“
Rychle jsem rukou zkontrolovala situaci. Strašidelný korzet se mi na obou stranách vykasal a sroloval do vybouleného válce připomínajícího náhradní pneumatiku.
„Co je to?“ zeptal se Mark, zatímco s úsměvem kýval na pozdrav lidem u stolů, které jsme míjeli.
„Nic,“ zamumlala jsem. Hned jak jsme vyšli ze dveří, uháněla jsem na dámy. Než jsem se vysoukala ze šatů a strašidelných kalhotek a nasoukala se do toho nesmyslu zpátky, pořádně jsem se nadřela. Ze srdce jsem si přála, abych byla doma ve vytahaných kalhotách a ve svetru. (...)
Mark se choval, jako by se nic nestalo. Jakmile se auto rozjelo, začal mi nenápadně posunovat ruku po stehně. Jak je možné, že čím menší máte chuť na sex, tím větší chuť na něj má váš partner?
„Nechtěl by ses radši soustředit na řízení?“ ohradila jsem se a zoufale se snažila ucuknout, aby náhodou neucítil tu gumovou pneumatiku. (...)
„Červené, nebo bílé?“ vyhrkl náhle.
„Bílé, prosím.“ Zničehonic jsem ucítila nefalšovanou únavu, tlačily mě boty a strašidelné kalhotky se mi zařezávaly do těla. Chtělo se mi jít domů.
„Podívej, Bridget, já...“
Seskočila jsem ze stoličky, abych ho objala, ale Mark mě popadl kolem pasu. Odtáhla jsem se. Musím se té pitomé věci zbavit.
„Musím si odskočit nahoru,“ řekla jsem.
„Proč?“
„Potřebuju na záchod,“ vyhrkla jsem a odklopýtala v mučících botách ke schodišti. Vešla jsem do prvního pokoje, na který jsem narazila, což vypadalo jako Markova šatna plná obleků, košil a řad bot. Vysvlékla jsem si šaty a začala si s velkou úlevou stahovat kalhotky. Napadlo mě, že bych si mohla obléct župan a udělat si pohodlí a všechno s Markem urovnat, ale on se zničehonic objevil ve dveřích. Zůstala jsem jako přimrazená, ale pak jsem to strašidelné spodní prádlo začala ze sebe horečnatě servávat, zatímco Mark na mě zděšeně hleděl.
Helen Fieldingová: S rozumem v koncích
(pokračování Deníku Bridget Johnsové)
Skutečně vtipná je scéna, v níž hlavní hrdinka váhá, zda si má na rande obléct praktické spodní kalhotky, které jí stáhnou břicho, nebo sexy prádlo (co kdyby po večeři došlo k souloži?). Zvolí první variantu, pochopitelně ale dojde k sexu. A svlékejte se ve chvíli, kdy víte, že na sobě máte stahovací gumopytel!
Andrej Halada: Hledá muže a divák se baví
(recenze k filmu Deník Bridget Johnsové)