Nikolka: Astronavigátorovo tajemství
Už se otevírají dveře ambulance. „Dobrý den, pane docente, dobrý den vespolek,“ opravila se, když zjistila, že je nás zde víc. Svlékla zimní bundu a pověsila ji na věšák za dveřmi. Je vysoká přibližně jako já, ale zdá se, že trpí nadváhou, byť pas má celkem výrazný. Dlouhé hnědé vlasy až na záda, velké hnědé oči. Na sobě má sukni a halenku, obvyklé oblečení žen jdoucích na gynekologické vyšetření. Pak si v kabince svléknou kalhotky a sukni si ponechají. Vyhrnou si ji až na vyšetřovacím stole.
Docent Mámil k ní vykročil podávaje jí ruku: „Vítám vás, Irenko, račte prosím do kabinky a odložte veškerý oděv včetně spodního prádla. Prosil bych úplně do naha.“ - „Úplně do naha? To opravdu musím?“ - Docent Mámil se jen shovívavě usmál: „Je to ve vašem zájmu, Irenko. A vůbec se nemusíte stydět nebo se něčeho špatného obávat. Sám jsem se přesvědčil, že mimozemští lékaři dokáží ve srovnání s námi hotové zázraky...“
Irena sice ještě chvíli váhala, ale nakonec se přece jen odhodlala a vešla do mně důvěrně známé kabinky, ve které jsem i já prožila nedávno obdobné trauma. Po několika minutách vstoupila znovu do vyšetřovny zcela do naha vysvlečená, se sklopenou hlavou a červená studem. Až mi jí bylo líto. A vzápětí jsem pochopila, proč. Po dvou dětech, má velice nepěkně zdeformované, jakoby nafouklé břicho a kolem boků obruč tuku. Oblečená tak hrozně nevypadala. Zřejmě se stahuje korzetem. Chudák holka. Ale vzápětí jsem si vzpomněla na své někdejší ošklivé boule na stehnech a vzplanula ve mně jiskřička naděje, že i tato nešťastná žena se dočká v brzké době pěkné postavy.
„Vzhledem k tomu, že nejste vyhladovělá a dokonale vyprázdněná, provedu vám jen orientační vyšetření,“ spustil Hill pokynuv Ireně, aby se postavila na váhu. „Tak, 78,2 kg nevyprázdněná, výška 171 cm,“ diktuje Hill Arianě do protokolu, „takže to máme QI 22,472.“ Podívejme se, tak ten její nepěkný vzhled je způsoben nadváhou! „Zvedněte ruce nad hlavu, změříme si vás přes prsa! 98 cm. A teď ještě pas: 88 a boky: 102 cm! Dobře. Teď nechejte ruce nad hlavou a pomalu se otáčejte: ano, ještě jednou, prosím.“ Irena poslušně pózuje a Ariana sepisuje sáhodlouhý protokol. „Teď se položte tady na stůl a dejte ruce za hlavu. Hezky se uvolněte - klid, čeho se bojíte? Ano, tak se mi to líbí! Já vám jen trochu prohmatám prsa.“ Vyšetření Ireniných prsou se dost protáhlo, ale nakonec se Hill opravdu dopočítal šestašedesáti hlavních laloků mléčné žlázy! Předpoklad je potvrzen. Irena je skutečně vnučkou druhé dcery astronavigátorovy!
„A teď se ještě podíváme na to nešťastné bříško. Pokrčte nohy - nebo lépe - posuňte se a dejte je do třmenů, ano? A uvolněte břišní stěnu.“ Irena přestala vtahovat břicho a vyvalilo se ve své skutečné velikosti. Když Hill skončil s vyšetřením Irenina zdevastovaného břicha nadiktovav opět rozsáhlé poznámky do protokolu, promluvil znovu k Ireně: „Ta vaše ošklivá míra v pase je způsobena částečným ochabnutím břišního svalstva a nadváhou, ale to spravíme.“ – „Už se mohu obléknout? Vždyť jsem tu pořád ještě docela nahatá...“ – „Můžete. A připravte se na cestu!“
Irena zapadla do kabinky a chvatně na sebe naházela šaty. Zapomněla za sebou zavřít dveře, takže jsem měla možnost se přesvědčit, že se opravdu utahuje do korzetu. Rozloučily jsme se s docentem Mámilem a vyrazily jsme z kliniky do sešeřelých pražských ulic, častovaných nevlídným počasím.
