Buffy pomalu přecházel záchvat smíchu, jakmile spatřila zděšení zračící se v jeho tváři. Svou pozornost proto raději zaměřila na sebe. Při pohledu na svoje oblečení jí humor přešel docela. Nepohodlné a úzké šaty ještě více zdůrazňovaly její už tak dost drobnou a štíhlou postavu. Těsný živůtek znemožňoval volnější dýchání a při pohledu na hluboký výstřih ji polilo horko. Na její vkus odhaloval až příliš mnoho, vlastně téměř neumožňoval popustit uzdu fantazii, nebylo totiž téměř nic k domýšlení! A úplně nejhorší byla sukně šatů — vpředu poměrně úzká a rovná ale vzadu…
„Ježišikriste!“ vykřikla „Já mám místo zadku velbloudí hrb!“
Šokovaně hleděla na tu hrůzu na zadní části těla, navíc ještě zdůrazněnou řasením látky a velkou stuhou.
„Buffy!“ hlesl náhle Spike, a připadalo jí, že snad i zbledl. „Nechápu, jak je možný, že tě to nezabije.“

Pokusila se o běh, ale těsná sukně jí dovolovala pouze cupitat. „Teda, měl bys mít se mnou malinko soucit! Nevíš, jaký je to běhat ve šněrovačce… Na co tak zíráš?“ postavila se vedle něho, snažíc se popadnout dech.
„My ale máme ránu,“ ušklíbla se na jejich zrcadlové protějšky. Cítila, jak se jí pomalu začínají klížit oči. Jen silou vůle potlačovala zívání, jistě by bylo nevhodné zívat na veřejnosti. Celý dnešní den byl únavný ale hlavně neobvyklý. Spikova matka si naštěstí všimla její únavy: „Moje milá, vypadáte už docela unaveně. Byl to náročný den. Jděte si už odpočinout,“ laskavě se na ní usmála.
„Děkuji, půjdu. Dobrou noc.“ „Moment zavolám komornou, ať vám pomůže se svlékáním…“ Buffy šokovala představa, že ji někdo bude okukovat při svlékání a s díky odmítla. S nesmírnou úlevou za sebou zavřela dveře. Zničeně se o ně opřela nemohouc pořádně popadnout dech. „Bože, tak tomuhle nikdo nikdy neuvěří,“ říkala si polohlasně.
Jak hrozně se těšila až ze sebe svlékne tu kosticovou příšernost. Vzápětí ale zjistila, že to jen tak hned nebude. Zapínání šatů bylo snad na milion droboučkých knoflíčků, na které díky korzetu nemohla dosáhnout. Marně s nimi zápolila snad půl hodiny, klela u toho a nadávala jako špaček — stejně se z nich nemohla dostat. Vyčerpaně se posadila na postel a měla chuť vzteky brečet.

Slušné vychování nejspíš nedovoluje sejít dolů a požádat někoho o pomoc se svlékáním. „Blbá pitomá doba… blbec já!“ nadávala si v duchu všemi možnými jmény. Zoufalá a vzteklá se posadila na postel a pozorně si prohlédla svůj pokoj. Znechuceně pozorovala všude přítomnou růžovou a slaďoučkou barvu. Byla prostě všude. „Jako pro Barbie,“ pomyslela si posměšně. S povzdechem odkopla alespoň těsné a nepohodlné střevíčky. Nešťastně poslouchala, jak celý dům postupně utichá a ukládá se k spánku. Představila si, že opravdu bude muset celou noc strávit v té odporné mučící hrůze a měla chuť se rozbrečet. Vstala a začala neklidně přecházet po pokoji. Nápad, že šaty roztrhne, raději rychle zapudila, i když byl více než lákavý. Jak by to ráno vysvětlila?
Hodiny odbily jednu ráno a o malou chvilku později uslyšela před svými dveřmi nepatrný šramot. Její smysly přemožitelky jí donutily stanout v bojovné pozici, tedy takové jakou jí šaty dovolily… „Buffy, co tu provádíš?“
Naštěstí to byl Spike. S úlevou si oddechla. Netušila, jak by se v korzetu ubránila. „Ale to nevíš, jak ráda si v noci hraju na zabijáka?“ poznamenala ironicky. Chvíli pobaveně sledoval, jak se v nepohodlném oblečení všelijak kroutí a ošívá. „Otoč se ke mně zády, rozepnu ti šaty,“ nařídil jí.
Neposlechla ho. Místo toho k němu přistoupila a opatrně mu sejmula brýle. „To tak špatně vidíš?“ „Mám je jen na čtení.“ Pohladil jí po tváři. Naklonila se k němu a lehce ho políbila na rty, tak nezvykle a krásně hřejivé. „Ty vlasy jsou taky dost děsný.“ „Ani mi je nepřipomínej.“ Pomalu mu rozepínala knoflíčky od košile, vázanka už dávno ležela na zemi. Dlaní mu přejela po holé hrudi, tak horké a živoucí. Neodolala a přitiskla mu rty na krk. Cítila jeho tep, zrychlený vzrušením, cítila jeho srdce, zběsile tlukoucí jako to její. Nevydržel, dlaní jí zajel do vlasů a hlavu jí zvrátil mírně dozadu, aby jí mohl líbat. Z úst jí uniklo slabé zasténání. Zatímco jí líbal, ruce přesunul na její záda a pokoušel se rozepnout její šaty.
Za malý okamžik tam stála jen v korzetu a spodničce. Žádostivě z něj servala košili. Tak moc toužila dotýkat se jeho hřejivé kůže, cítit její teplo… Zaútočila na zapínání kalhot, ale on jí ruce odstrčil. Chtěl jít na všechno pomaleji a vychutnat si ten okamžik naplno. Znovu jí políbil, něžně a lehce. Hladil jí ruce, záda. Líbal jí na krk a dekolt. Odvedl jí k posteli a nařídil ať se posadí. Vzal jednu její nohu v punčoše do dlaní a začal jí líbat. Políbil jí na chodidlo, kotník, koleno, zastavil se až u podvazku. Něžně jí punčochu stahoval a každé odhalené místečko kůže políbil. To samé pomaličku zopakoval i s druhou nohou a Buffy měla pocit, že se zblázní, že už nevydrží to sladké mučení.

Dýchala rychle a musela se kousat do rtu, aby hlasitě nesténala. „Prosím… já už to déle nevydržím!“ prosila ho o uvolnění. Během chvilky bylo její veškeré zbylé oblečení na hromádce na zemi. Ale on vůbec nepřestával s mučením jejího žádostivého těla. Líbal jí po celém těle, laskal její ňadra až si myslela, že snad umře žádostivostí. I jeho tělo doslova žhnulo. Připadalo jí, že oba brzy shoří. Shoří vášní. Konečně i on pocítil, že už další oddalování nevydrží a prudce do ní vstoupil. Polibkem ztlumil její výkřik, jež se jí prodral z hrdla. Prudce ho objala nohama kolem pasu a začala se pohybovat spolu s ním. Jejich pohyby začaly nabývat zběsilé rychlosti a divokosti. Tančili spolu tanec divoké a nezkrotné vášně. Škrábala ho po zádech a kousala do ramene. Naposledy prudce přirazil a oba najednou dosáhli svého vrcholu. Před očima jim vybuchl obrovský barevný ohňostroj. Spike se na ni vyčerpaně zhroutil. Jejich srdce prudce tloukla vedle sebe.
Něžně mu odhrnula zpocené vlasy z čela. Po tváři se jí rozlil něžný úsměv, když se mu zadívala do očí. Lehce jí políbil na rty. Opřel se o loket a konečky prstů jemně zkoumal její tvář. Obkresloval kontury rtů, jemné tahy obočí. Usínala šťastná a spokojená v jeho hřejivém náručí. Ještě než se docela propadla do Morfeovy říše snů se jí tiše zeptal: „Vážně si mě chceš vzít?“ „Nic víc si nepřeju víc,“ zamumlala a usnula. Spike si jí přitáhl blíž k sobě, tvář zabořil do jejích vlasů. Ještě nikdy nebyl šťastnější. Ráno Buffy probudil neznámý hlas a vzápětí celý pokoj zalilo prudké sluneční světlo.
„Dobré ráno slečno. Mám vám pomoci s oblékáním,“ řekla malá služtička. Okamžitě byla při plném vědomí o vyděšeně se podívala na druhou stranu postele. S obrovskou úlevou zjistila, že je v posteli už sama. Dokonce oblečená v noční košilce, pečlivě zapnuté až už krku. S krajním sebezapřením si nechala obléct ty příšerné šaty a zašněrovat korzet. U toho musela poslouchat rychlé drmolení služebné.

Sophia: Krok do jiného času
(Co by se stalo, kdyby Buffy dostala možnost poznat Spika jako člověka?)