Stephen King: Dýchací metoda (in: Čtyři roční doby)

Začala něco říkat, ale já jsem ji zvednutím ruky zarazil.
„To je správné, že chcete být soběstačná. Vzdávám vám za to poctu. Ale nechtěl bych nikdy vidět, že z obav o finanční zabezpečení miminku nějak ubližujete. Měl jsem jednu pacientku, která se navzdory mým neustálým radám, aby to nedělala, stahovala měsíc za měsícem do korzetu, a s tím, jak těhotenství postupovalo, utahovala stažení stále víc. Byla to ješitná, hloupá a protivná žena, a já si myslím, že to dítě vlastně vůbec nechtěla. Nedám moc na ty teorie o podvědomí, které se teď přetřásají snad v každé společnosti, ale kdybych na ně dal, nejspíš bych soudil, že se ta žena – nebo některá její část – snaží to dítě zabít.“
„A zabila ho?“ Obličej měla zcela nehybný.
„Ne, vůbec ne. Ale to dítě se narodilo jako duševně retardované. Je velmi pravděpodobné, že by se narodilo retardované tak jako tak, s tím já nepolemizuji – o tom, co takové věci zapříčiňuje, nevíme skoro nic. Ale způsobit to mohla.“
„Rozumím, oč vám jde,“ poznamenala tiše. „Nechcete, abych... abych se stahovala kvůli tomu, že bych pak mohla ještě měsíc nebo šest týdnů pracovat. Přiznám se, že mi ta myšlenka hlavou prolétla... Jinak jsem pořád štíhlá, s dobrým korzetem by nic nemuselo být vidět možná i dýl. Takže... děkuji vám za to vystrašení.“