Kalhotky

Po dlouhé době jsme se zase sešly na babinci v naší oblíbené kavárně. Holky se mnou chtěly oslavit narozeniny, ale protože je odteď ignoruji, vzaly jsme si je jen jako záminku.
A jak tak klábosíme o času, který tak šíleně letí, slova se ujala energická a určitě nejukecanější z nás. „Holky, dřív mi ségra dávala k narozeninám kosmetiku, a dneska? Stahovací bombarďáky! Ale náhodou se mi teď hodily. Na dceřin maturitní ples jsem si totiž pořídila epesní šatičky.“
Postavila se u stolu a začala je barvitě popisovat. „Špagetový ramínka, tady na prsou taková černá kaskádová flitráž a od prsou dolů úzký černý pouzdro přetažený další vrstvou z černýho šifonu. No paráda, a díky těm kalhotkám jsem v nich měla tajli jak vytesanou z mramoru. No však to taky byla pořádná fuška se do nich narvat! Víte, co to je, smrsknout tohle tělo do takovýhle roury a zmenšit ho minimálně o tři konfekční velikosti?
No, všechno bylo super, vypadala jsem skvěle, cítila se skvěle, až do doby, než se mi chtělo čůrat. Dokážete si představit, jak tam asi vypadaly záchody. Všude na... no a že by se mi v tom chtělo courat ty šaty...“ Všechny jsme se zachvěly odporem.
„Tak v jedné ruce jsem držela kabelku a vrchní vrstvu šatů, v druhé spodní vrstvu šatů a pracně rolovala kalhotky dolů.“ A názorně předvedla onen vlnivý pohyb k obveselení celého osazenstva kavárny. Za takovou hereckou etudu by se nemusel stydět ani profesionální komik.
„A když jsem je pracně stáhla, svázaly mi nohy a já byla bezmocná, zoufalá a vzteky bez sebe. Když to šlo tak blbě dolů, jak to asi půjde nahoru? Když jsem v reálu viděla to břicho a boky, které bylo potřeba zrušit, bylo mi zle. Nakonec jsem se do nich teda nasoukala, ale strávila jsem v kabině tak půl hodiny a nevím, co si o mně ty baby ve frontě pomyslely, když jsem zpocená, rozcuchaná a s rozmazaným make-upem vylezla.
No a teprve potom mě napadlo, že je stačilo jen tam dole odhrnout, jak jsme to dělaly v dětství, když jsme se opičily po klukách.
Ale dámy, v každém případě mohu jen doporučit.“
A co vy, milé ženy-in? Nosíte stahovací kalhotky? Máte s nimi také nějakou komickou příhodu?

Bez stahovacích kalhotek se dnes už bohužel neobejdu s přiléhavými šaty nebo sukní, na celý den jsem je měla jen párkrát, bylo to dost utrpení, hlavně při sezení. Měla jsem je poprvé do divadla pod vypůjčené šaty, které mi byly dost těsné. Byly krásné, ale pro někoho o pár kilo štíhlejšího. Kalhotky jsem koupila trochu menší, jak mi radila prodavačka. Po nějaké době sezení už mi hodně vadily, hlavně přes břicho a kolem stehen.
O přestávce jsem si je na WC svlékla a dala do kabelky, dost se mi ulevilo. Ale šaty pak vypadaly otřesně – domů jsem musela odejít před koncem, ještě za tmy. Časem se kalhotky trochu vytáhly, ale když přijdu domů, první cesta je do koupelny a hned je svléknu. Chtěla bych raději zhubnout, ale nedaří se mi to.

Pavlína

Dřív jsem stahovací kalhotky nosila, když jsem byla silnější, byla to jedna z nejužitečnějších věcí v mém šatníku. Byly docela drahé, začínaly nad pasem a končily nad koleny, postava vypadala velmi dokonale. Nikde nic neškrtilo, dokonce i na toaletě to šlo hladce, byl to velmi kvalitní materiál a skvělý střih. Ovšem představa, že bych si to odhrnula u kolen, je skvělá.

Magda

Pokud máš vhodnou velikost, tak to děs rozhodně není a stáhnou břicho o 2-4 cm, což pod šaty stačí, chceš-li ještě dýchat. Pokud ale potřebuješ vyštíhlit víc, musíš se smířit s tím, že budeš trpět!

Dana