Obrněné ženy v zajetí

Muž je příčinou všeho zla páchaného na ženách, tvrdí některé členky feministických spolků. Jistá logika v tom je, neboť ženy byly vždycky otrokyněmi módní diktatury. Sice se jí podrobovaly zcela dobrovolně, ale vlastně jen proto, aby se zalíbily mužům.
Jedním takovým příkladem oddávání se masochismu jsou přenosné mučírny zvané šněrovačka nebo korzet. Kde se vzaly? Ve středověku přetrvávala v obecném povědomí stále velmi silná představa archetypu ženy jako rodičky, a tak krejčí po vzoru brnění vysoustružili důmyslný krunýř, který tu stahoval, tam šponoval. Všechny ženy sice vypadaly jako imitace přesýpacích hodin, ale byly samy se sebou spokojeny. O mužích se totéž říct nedá, neboť například Karel X. mnohem později poznamenal: „Zatímco kdysi bylo takřka nemožné ve Francii nepotkat živou Venuši, Dianu nebo Niobu, dnes člověk narazí jen na samé vosy.“

Ovšem dámy si kvůli hmyzímu pasu a překypujícím prsům a udělaným bokům opravdu vytrpěly své. Musely například pořád stát, protože korzet, který byl právě v módě, jim sahal až do půlky stehen, tudíž žádné vysedávání neumožňoval. Onen monolitický kousek spodního prádla měl na svědomí i časté omdlévání, jak ho známe z historických románů, neboť se v něm nedalo dost dobře dýchat. Mimochodem nejenže nošení šněrovačky bylo velmi nezdravé, ale mělo dokonce trvalé následky – ocelové kostice deformovaly páteř a pevně sešněrovaný byl nejen hrudní koš, ale i játra a plíce. Jak je vidět, utažené kalhoty, jež se v šedesátých letech dvacátého století natahovaly na tělo mokré a zapínaly vleže, páchaly oproti korzetům jen droboulinkou zdravotní neplechu.
Liberalizace dámského spodního prádla nastává až začátkem dvacátého století. Ženské pohlaví si hluboce oddechlo, ale ne nadlouho. Korzet se totiž v neustálých obměnách do módy vrací. Třeba v padesátých letech k jeho vzkříšení přispěl Dior, který začal navrhovat „aristokratické“ róby s bohatě nařasenými sukněmi dole a odhalenými rameny a dekoltem nahoře. Všíval do svých modelů nejen velrybí kostice, jež nutily nositelku k neustále vzpřímenému držení těla, ale i podprsenky a potažmo i prsa. Také trend pouzdrových šatů vyžadoval pancéřovaný krunýř pokrývající celý trup.
Následovala dvacetiletá pauza přerušená až „plastic body“ kolekcí Isseyho Miyaka a definitivní comeback korzetu má na svědomí model, jejž navrhl J.P. Gaultier pro Madonnu na turné „Blond Ambition“. Od té doby jsou korzety plnoprávnou součástí vnějšího oblečení, přitom neváží několik kilogramů a jsou dokonce i pohodlné. Mnoho návrhářů je neustále používá jako význačný rys svých kolekcí, a to buď jako čistě designérský objekt, nebo jako zábavný interpretační prvek sexuální symboliky.
Korzet se stal díky své erotičnosti běžnou a velmi oblíbenou součástí šatníku hrdinek počítačových her a comicsů. Nejčastěji se objevuje ve fantasy žánru, kde se vyskytuje ve své historicky prapůvodní čili obranné funkci (u nás je všeobecně nejznámější nositelkou zřejmě Xena). V současnosti korzet představuje světově nejoblíbenější prvek na tanečních parties. Nosí se všechny možné varianty od krajkových po kožené či taftové až k drátěným. Jednou z jeho nejznámějších nositelek je britská hardhousová DJka Lisa Lashes.

Helena Žáčková pro rubriku Trendy časopisu Reflex