Tloustnoucí dáma

Následující pochází z knihy, nazvané „Příběhy ze života pravých Američanů“, která byla uveřejněna v roce 1906. Úryvek je z kapitoly nazvané „Příběh o francouzském krejčovství“.

Některé z našich zákaznic značně trpěly snahou být módní – móda totiž nebere žádné ohledy na přirozený tvar lidského těla. To nebyl problém ani tak hubených žen, protože všechno, co musely udělat, bylo vyplnění poprsí, ale některé korpulentní ženy byly opravdovými mučednicemi...
Jedna velmi krásná žena zvolna tloustla, a nechtěla si to přiznat, protože vždy bývala velice štíhlá.
„Můj pas,“ řekla, „má stálou míru 24 palců!“
Trvala na tom, takže po svlečení jejího stávajícího oblečení dvě z našich děvčat stahovaly tkanice jejího o dost povoleného korzetu, dokud nedosáhly určeného obvodu pasu. Bože! To ale byla práce! To stažení ji muselo strašlivě bolet. Byla celá udýchaná a zpocená, ale nikdy by to nevzdala. Pak jsme ji změřily a podle těchto rozměrů připravili nádherné plesové šaty. Když jsme jí je poslali domů, donesla je zpět.
„Ty šaty nesedí,“ řekla.
„Kde?“ ptala se majitelka.
„Jsou příliš malé v pase.“
„Tento pas je 24 palců. Ušily jsme je přesně podle vašeho měření. Jediné, co musíte udělat, je mít korzet utažen tak, jak byl v den, když jsme vám braly míry.“
Paní se na nás podívala a my jsme všechny přikývly na souhlas. Jasně jsme ji slyšely, jak trvá na tom, že její pas měří 24 palců. Ale uplynulo už pár týdnů a baculatější tváře i ruce prozrazovaly, že zřejmě dál tloustne. Brzy byla zase napůl svlečená v našich rukou – stahována nemilosrdně na někdejší míru, celá udýchaná a zpocená. Když byl korzet dostatečně sešněrován, šaty padly jako ulité, ale její obličej měl barvu krve a ona se mohla jen stěží hovořit.
„M-m-musela jsem se zmýlit!“ těžce dýchala.
„Jistě!“ řekla naše majitelka. „Nikdy jsem neviděla, že by šaty někomu lépe padly.“
Paní si bíle přepudrovala tvář a snažila se tvářit, že se cítí pohodlně. Ale já nevěřím, že by mohla nosit tyto šaty, protože byla, jak jsem ji pak občas vídala, stále podsaditější.