Vzpomínka

V období dospívání jsem zažila šok. Matka v té době příšerně ztloustla a jednoho dne přinesla domů černý elastický korzet se šesti mohutnými podvazky a zapínáním v rozkroku. Vytáhla tu hrůzu z krabice, v koupelně se do ní s hlasitým hekáním vecpala a potom se šla podívat do zrcadla, zda a jak moc to pomohlo. Viděla jsem ji naditou v korzetu, jak se přeměřuje krejčovským metrem a najednou mě zaplavila chladivá vlna touhy být v tom černém prádle uvězněná taky.
Ale zbylo mi jen trnutí v útrobách, kdykoliv jsem věděla, že matka má pod šaty tělo upevněné v tom dokonalém hladkém krunýři. Představovala jsem si, jak má sevřené stále rostoucí břicho, jak její těžká ňadra podepřena odpočívají v něžném objetí vyztužených košíčků. Pod sukní jsem tušila napjaté podvazky a nesmírně jsem jí záviděla. Byla pro mě symbolem ženství.